Tento článek byl vytisknutý ze stránky www.antiskola.euAntiŠkola.eu
Sochy a bysty

Vestibul
Na ochozu vestibulu stojí první ctyri z osmi bronzových soch ceských vladaru a významných osobností od Ludwiga von Schwanthalera.

Uprostred levého ochozu vestibulu stojí socha bájné knežny Libuše odlité r. 1848. V pravici drží svitek s plánem Vyšehradu a latinským textem „URBEM CONSPICIO FAMA QUAE SIDERA TANGET“ – Vidím mesto, jehož sláva dotýká se hvezd.

Naproti ní stojí bájný kníže Premysl Orác s radlicí, kmínkem lísky a knížecí korunou. Plastika byla odlita r. 1851.

Proti vchodu vlevo je umístena socha ceského krále Premysla Otakara II. s mohutným štítem a svitkem na nemž je latinský text „IN FOTITUDINE CIVITATUM REGNI STABILITAS ATQUE TRANQUILLITAS“ – Stálost a klid spocívají v síle obcí království. Skandinávské runy vyryté do kmene dubového pahýlu pripomínají Premyslovu christianizaci pohanského Pruska. Odlitek vznikl r. 1847.

Napravo je ctvrtá socha vestibulu, predstavující knížete sv. Václava vévodu ceského z r. 1867. Svetec a mucedník má v levici palmovou ratolest, za jeho pravou nohou je model románského kostela, který má pripomínat baziliku sv. Víta založenou Václavem na Pražském hrade.

Hlavní schodište
Podestu hlavního schodište zdobí další dve Schwanthalerovy sochy.

Vlevo je to ceská královna Eliška Premyslovna. Poslední žena dynastie Premyslovcu, manželka Jana Lucemburského, matka Karla IV. Žila v letech 1292 – 1330. Její socha, nesoucí podobu zachovanou bustou v triforiu Sv. Víta, byla v Mnichove odlita r. 1847.

Proti ní stojí socha ceského krále Jirího z Podebrad. Žil 1420 – 1471, vládl od r. 1458, byl jedním z nejvýznamnejších politiku tehdejší Evropy. Odlita r. 1850 podle modelu z let 1846 – 1848.

Ochoz hlavního schodište v 1. patre
V zadní chodbe, pred vstupem do výstavních sálu 1. patra, stojí zbývající dve Schwanthalerovy sochy.

Vlevo je to Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Žil v letech 1462 – 1510, humanistický básník a spisovatel. Odlita v Mnichove r. 1867.

A vpravo Arnošt z Pardubic. Žil 1297 – 1364, první pražský arcibiskup, rádce a diplomat Karla IV., první kanclér univerzity. Odlita v Mnichove r. 1861.

Od roku 1951 stojí u pilíru téže chodby bronzové bysty historiku zasloužilých o muzeum, které byly do té doby v Pantheonu.


Vlevo je na soklu bysta Josefa Emlera (1836 – 1899), univerzitního profesora, pražského mestského archiváre, který se jako jednatel Spolecnosti Muzea Království ceského, jímž byl 17 let až do roku 1893, velmi zasloužil o organizaci stavby nové muzejní budovy a o program její výzdoby. Odlitek porízen r. 1948 socharem Janem Kavanem.V Pantheonu slavnostne odhalena 24. 6. 1948.

Rovnež bysta Václava Vladivoje Tomka (1818 – 1905),univerzitního profesora, historika a konzervativního politika, cinného v muzejní Spolecnosti, byla puvodne v Pantheonu. Byla odlita firmou Bendelmayer a Cervenka r. 1899.

Pantheon
Nejvetšími malbami v Pantheonu jsou ctyri lunetové obrazy s námety slavných epizod z ceské kulturní historie.

Pri pohledu smerem od oken vedoucích na Václavské námestí je vpravo luneta Povolání Premysla Oráce k vláde a vlevo obraz Sv. Metodej dokoncuje na Velehrade pred svou smrtí v roce 885 preklad Písma svatého do slovanského jazyka. Obrazy jsou dílem Františka Ženíška, kterému pomáhali jeho syn František, Jan Skramlík a Augustin Vlcek. Oznaceny jsou datem 1900, zcela dokoncena však byly až roku 1903.

Nad vchodem Pantheonu je luneta Karel IV. zakládá r. 1348 pražskou univerzitu a jejím protejškem je scéna Jan Amos Komenský predkládá r. 1657 mestské rade v Amsterodamu svá didaktická díla. Tyto malby jsou dílem Václava Brožíka, kterému pri vlastní realizaci pomáhal jeho žák Jan Skramlík. Obe lunety byly hotovy behem roku 1898.

Bohatou socharskou výzdobu Pantheonu tvorí bronzové sochy a bysty osobností, které se výjimecným zpusobem zasloužily o rozkvet kultury a vedy ceských zemích. Základ této galerie byl vytvoren v letech 1897 – 1905. K dnešnímu datu obsahuje 6 soch a 42 byst.
U ctyr nosných pilíru stojí šest soch v nadživotní velikosti.

Jan Hus (asi 1372 – 1415), knez, kazatel, autor náboženských spisu, reformátor ceského pravopisu, rektor pražské univerzity, odvážný kritik zlorádu v církvi, pro svou neústupnost ve snaze církev reformovat byl na koncilu v kostnici z církve vyloucen a jako kacír 6. 7. 1415 upálen.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937), filozof a politik, zasloužil se o vznik samostatného státu Cechu a Slováku a stal se jeho prvním prezidentem.

František Palacký (1798 – 1876), nejvýznamnejší historik, prední politik, jeden z hlavních predstavitelu národního obrození.

Kašpar Maria hrabe Šternberk (1761 – 1838), prírodovedec, botanik, svetove významný paleontolog, zakladatel Národního muzea.

Jan Neruda (1834 – 1891), básník, spisovatel a vynikající novinár.

Jan Amos Komenský (1592 – 1670), polyhistor, filozof, pedagog, reformátor školství svetového formátu.


Na konzolách a na hermách je umísteno 42 bronzových byst v tomto sledu.

Bedrich Smetana (1824 – 1884), hudební skladatel, Ladislav Šaloun, 1901.

Antonín Dvorák (1841 – 1904), hudební skladatel, Ladislav Šaloun, 1904.

František Škroup (1801 – 1862), hudební skladatel, Antonín Popp, 1901

Viktorin Kornel ze Všehrd (asi 1460 – 1520), právník, František Stránský, 1900.

Karel starší ze Žerotína (1564 – 1636), spisovatel, politik, Ladislav Šaloun, 1899.

Josef Jungmann (1773 – 1847), jazykovedec, básník, spisovatel, František Stránský, 1900 – 1901

František Martin Pelcl (1734 – 1801), historik, první profesor ceštiny a literatury na pražské univerzite. Emanuel Halman, 1900 – 1901.

Pavel Josef Šafarík (1795 – 1861), literární vedec, básník. Emanuel Halman,1901.

Josef Dobrovský (1753 – 1829), osvícenský ucenec, zakladatel slavistiky. Emanuel Halman, 1900 –1901.

Jan Evangelista Purkyne ( 1787 – 1869), prírodovedec, lékar, fyziolog. František Stránský, 1900.

Josef Ressel (1793 – 1857), vynálezce lodního šroubu. Antonín Popp, 1901.

Bohuslav Balbín (1621 – 1688), historik, obránce ceského jazyka. František Stránský, 1899.

František Josef Gerstner (1758 – 1832), fyzik a technik. Bohuslav Schnirch, 1901.

Ctibor Tovacovský z Cimburka ( kol. 1437 – 1494), politik a právník. Bohumil Vlcek, 1898, odlitek 1899.

Karel Havlícek Borovský (1821 – 1856), básník, novinár a politik. Miroslav Pangrác, 1962, instalováno 1964.

Jaroslav Heyrovský (1890 – 1966), vynálezce polarografu, první ceský nositel Nobelovy ceny (1959). Jan Kodet, 1965, instalováno 31. 1. 1974.

Miroslav Tyrš (1832 – 1884), historik umení, zakladatel Sokola. Josef Martka, 1932.

Karel Škréta (1610 – 1674), malír a kreslír. Bohumil Vlcek, 1898, odlitek 1899.

Josef Mánes (1820 – 1871), malír a kreslír. Ladislav Šaloun, 1901.

Ferdinand Maxmilián Brokof (1688 – 1731), sochar a rezbár. Emanuel Halman, 1900.

Benedikt Rejt (Ried) z Pístova (dríve zvaný Beneš z Loun, 1451 – 1534), architekt a stavitel. František Rous, 1898, odlitek 1899.

Božena Nemcová (snad 1820 – 1862), spisovatelka. Jan Štursa, 1924.

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926), básnírka a prekladatelka. Karla Vobišová, 1952.

Mikoláš Aleš (1852 – 1913), kreslír a malír, Bohumil Kafka, 1902.

Petr Jan Brandl (1668 – 1735), malír. Emanuel Halman, 1900.

Josef Václav Myslbek (1848 – 1922), sochar. Josef Václav Myslbek, 1902 – 1903.

Václav Vavrinec Reiner (1689 – 1743), malír. Bohumil Vlcek, 1898.

Václav Hollar (1607 – 1677), kreslír a grafik. Emanuel Halman, 1899.

Stanislav Kostka Neumann (1857 – 1947), básník. Miloš Zet, 1960.

Tomáš Štítný ze Štítného (asi 1333 – 1409),náboženský myslitel. Antonín Procházka, 1898.

František Ladislav Celakovský (1799 – 1852), básník a vedec. Emanuel Halman, 1901

Alois Jirásek (1851 – 1930), spisovatel. Bohumil Kafka, 1926.

Václav Matej Kramerius (1753 – 1808), spisovatel, novinár a nakladatel. František Stránský, 1901

Svatopluk Cech (1846 – 1908), básník a spisovatel. Ladislav Šaloun, 1908.

Ján Kollár (1793 – 1852), slovenský básník, hlasatel slovanské vzájemnosti. Bohumil Vlcek, 1901.

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912), básník. Ladislav Šaloun, 1912.

Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 – 1820), básník a filolog. Bohumil Vlcek, 1900.

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870), básník a historik. Bohumil Vlcek, 1900.

Pavol Országh-Hviezdoslav (1849 – 1921), slovenský básník, dramatik a prekladatel. Josef Šejnost, 1930.

Daniel Adam z Veleslavína (1545 – 1599), historik a nakladatel. Bohumil Vlcek, 1898.

Petr Bezruc (1867 – 1958), básník. Jaroslava Lukešová, 1960.

Karel Capek (1890 – 1938), spisovatel, dramatik a novinár. Miroslav Pangrác, 1988 – 1989, odlitek 1998, instalováno 22. 12. 1998.

Druhé patro
V úrovni 2. patra jsou na soklech kolem schodištní dvorany bronzové bysty mužu zasloužilých o muzeum. Je jich celkem 17, z toho 16 byst bylo porízeno v letech 1897 – 1901 a poslední (Fricova) byla dodána až v r. 1932. Pocínaje levou bocní stranou arkády, jsou to zleva doprava tyto bysty:

Antonín Fric (1832 – 1913), univerzitní profesor, významný prírodovedec, zoolog a paleontolog. V muzeu pusobil od r. 1849 jako kustód zoologické sbírky, založil zde geologicko-paleontologické oddelení, jehož se stal roku 1880 reditelem. Daroval muzeu cennou ornitologickou sbírku. Václav Markup, 1932, odlil Franta Anýž.

Franz Xaver Maxmilian Zippe (1791 – 1863), profesor mineralogie, zakladatel a správce mineralogických sbírek muzea. Bohumil Vlcek, 1899 – 1900, odlila firma Bendelmayer a Cervenka.

Josef Koch-Kanka (1812 – 1863), ceský vlastenec a sberatel, muzeu odkázal vzácnou knihovnu a pres 70 000 rytin. Bohumil Vlcek, 1900, odlily Komárovské železárny.

Jan Erazim Vocel (1803 – 1871), univerzitní profesor, zakladatel ceské archeologie a historik umení, dobrovolný organizátor muzejních archeologických sbírek, redaktor Casopisu Muzea Království ceského. Cenek Osmík, 1900, odlily Komárovské železárny.

Jan Krejcí (1825 – 1887), univerzitní profesor, geolog a prírodovedec, správce mineralogických sbírek v muzeu. Cenek Osmík, 1900, odlily Komárovské železárny.

Joachim Barrande (1799 – 1883), geolog, zakladatel ceského paleontologie (jeho odborné zamerení je ne soklu pripomenuto vyobrazením trilobita „Paradoxides bohemicus“ a starým názvem primitivní kapradiny stredního devonu nacházející se v oblasti tzv. Barrandienu „Hosnella hostinesis“ na dvou stuhách). Muzeu odkázal svou velkou a vzácnou sbírku zkamenelin, knihovnu a znacný financní obnos. Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Cervenka.

Hanuš (Jan Karel) hrabe Kolovrat Krakovský (1794 – 1872), mecenáš ceské kultury, spoluzakladatel muzea, významný podporovatel Matice ceské. Zásluhy jeho a jeho otce Josefa o muzejní knihovnu pripomíná na soklu kniha s nápisy „MVSEO NATIONALI BOHEMICO“ (Ceskému národnímu muzeu) a „CATALOGVS BIBLIOTHECAE“ (Katalog knihovny). Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Cervenka.

František Antonín hrabe Kolovrat Libštejnský (1778 – 1861), nejvyšší ceský purkrabí, spoluzakladatel muzea (jeho zakladatelskou roli symbolizuje zednické kladívko na štítku soklu), odkázal muzeu knihovnu o 35 000 svazcích. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.

František hrabe Klebelsberk (1774 – 1857), spoluzakladatel muzea, autor jeho prvních stanov. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.

František Josef hrabe Šternberk-Manderscheid (1763 – 1830), mecenáš umení, spoluzakladatel muzea. Darem své rozsáhlé a vzácné sbírky mincí a medailí položil základ muzejních numismatických sbírek. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.

Václav Leopold Chlumcanský z Prestavlk a Chlumcan (1749 – 1829), pražský arcibiskup, spoluzakladatel muzea, jemuž odkázal svou velkou a vzácnou knihovnu. Antonín Popp, 1896, odlil Václav Mašek.

Josef Maria hrabe Kolovrat Krakovský (1746 – 1824), daroval muzeu velmi cennou breznickou knihovnu, obsahující vzácné rukopisy. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.

Antonín Veith (1793 – 1853), velkostatkár v Libechove, vzdelaný vlastenec, mecenáš mnoha umelcu a vedcu. Muzeu odkázal osm Schwanthalerových soch ze svého projektu Slavína. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.

Jan Svatopluk Presl (1791 – 1849), univerzitní profesor, zakladatel ceské botaniky, jeden z prvních vedeckých spolupracovníku muzea. Stanislav Sucharda, 1898, odlily Komárovské železárny.

Jan Norbert rytír z Neuberka (1796 – 1859), archeolog, clen a v letech 1850 – 1852 prezident výboru Spolecnosti Ceského muzea, kurátor Matice ceské. Odkázal muzeu rozsáhlou knihovnu. Stanislav Sucharda, 1898, odlily Komárovské železárny.

Rudolf kníže Kinský (1802 – 1836), znalec ceských dejin, podporovatel Palackého, Celakovského a Šafaríka. Vysokým vkladem umožnil založení Matice ceské (fondu na vydání odborné ceské literatury ) a stal se jejím prvním kurátorem. Stanislav Sucharda, 1899, odlila firma Bendelmayer a Cervenka.

Václav Hanka (1791 – 1861), první knihovník muzea a správce historických sbírek. Zasloužil se o živé kontakty muzea s vedci ze slovanských zemí. Stanislav Sucharda, 1900, odlily Komárovské železárny.

Pri výberu byst nad schodište se pocítalo též s bystami Josefa Michaela Fesla (1788 – 1864), vlasteneckého kneze, žáka Bolzanova, dárce cenné knihovny, Jana Viléma Heflera (+1840), prírodovedce a cestovatele, jehož sbírku hmyzu a rostlin darovala jeho vdova muzeu, a Jana hrabete Harracha (1828 – 1909), ceského vlastence, kurátora Matice ceské a prezidenta muzejní spolecnosti.



Konec vytisknuté stránky z www.antiskola.eu